Jak být spokojený? Pár tipů o tom, jak být spokojenější a šťastnější

Nejste se sebou spokojení? Ať už se jedná o vaši postavu, situaci ve vztahu nebo práci? Pokud jste odpověděli alespoň jednou „ano, nejsem v tom spokojený“, je tento článek úplně přesně pro vás!

Ač se to někdy těžko říká, je nutné si v první řadě uvědomit, jestli v tom, jak žijete, jste spokojení a šťastní. Zda vás to naplňuje a zda opravdu stojíte o změnu. Vždy je základním stavebním kamenem uvědomění, že je něco špatně a tomu něčemu musíme dát i jméno. Nikdy není nic jen růžové nebo zalité sluncem. I na nebi se často objeví nějaký ten mrak, který, když zafouká nový svěží vítr, se přežene a znovu ono zmíněné slunko vyleze a rozzáří celý svět.

Spokojenost ve vztahu

Kdybychom uměli číst jeden druhému myšlenky, bylo by to zrovna v tomto směru daleko jednodušší. Věděli bychom, co toho druhého trápí nebo naštve, že je na nás pak protivný. Bohužel ale myšlenky číst neumíme. (Někteří možná někde ve světě ano, ale to je asi kapitola sama o sobě). Takže první věc, která je ve vztahu důležitá, je vzájemná komunikace. Když to nejde přes myšlenky, tak si to zkrátka a dobře musíme s partnerem vyříkat pěkně nahlas. Tím nemyslím, abyste na sebe křičeli a hádali se, to vůbec. Spíš mám na mysli si sednout večer ke skleničce vína, může posloužit i džus nebo voda či pivo, a říct svému protějšku, co se nám honí v hlavě.

Dělá vám starost, že partner nechává ponožky vedle postele? Řekněte mu to. Vrátí se z práce a první, co udělá místo pozdravu je, že vám vynadá, protože zakopne o vaše boty v předsíni, které tam dotáhl pes? Nejdřív ho nechte vychladnout a pak se ho zeptejte, jaký měl den v práci, jestli se tam nestalo něco, co ho naštvalo nebo co ho trápí, že si to pak takto vylil na vás. To samé samozřejmě platí i pro pány, když na vás žena začne křičet. Ale u ní je to jednodušší, té mnohdy stačí dát čokoládu nebo kytku a máte klid.

Vztah je o kompromisech a vzájemné domluvě. Bez komunikace se nikdy k žádnému řešení nedoberete. Takže.. žádné řvaní, žádné hádky, pěkně si v klidu povídat a dojít společně k nějakému cíli, který vyhovuje oběma stranám

Spokojenost v práci

Už jsem o pár řádků výš zmínila, že problém v práci se často promítne doma. Osobně se třeba držím rčení, že se práce domů nenosí. Vše, co se tedy týká práce, řeším v práci. Ano, pokud je to něco, co by se mělo týkat i rodiny (školení, dovolená, bomba v budově a podobně), tak jim o tom samozřejmě řeknu. Jinak domů je dobré chodit s čistou hlavou. Ale vraťme se radši zpátky k tématu.

I v tomto případě je důležité si uvědomit, kde a co je ten daný problém, který nás trápí, a nejsme kvůli němu spokojení. Jestli za to může ta kolegyně, která na nás akorát donáší šéfovi nebo je to právě šéf, který po nás šlape, jestli je to naplňující práce a (v dnešní době asi nejčastější problém) finance.

S kolegyní by mohla být docela snadná domluva. Buď na ní musíte najít nějakou páku, kterou jí umlčíte nebo si to s ní vyříkejte, že se vám to nelíbí nebo, pokud máte možnost, nechte sebe přeložit na jinou (třeba i lepší) pozici. Nejjednodušší ovšem je, dělat si svou práci a její slova pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven. Prostě a jednoduše.. mít jí na salámu, jak by řekl můj táta.

Šéf už je o něco větší oříšek. Ten na vás může šlapat z více důvodů. První může být, že vám práce nejde, tak jak by si představoval. Druhý, že jste mu něco provedli nebo na něj něco víte. Třetí, že to má prostě v povaze. A čtvrtý kupříkladu jste ve své práci naopak tak dobří, že byste mohli být jednou na jeho místě.

I tady jde většina variant vyřešit komunikací. Promluvit si s ním v klidu a o samotě. Vyříkat si, co s vámi má za problém, proč to vzniklo a najít (i v tomto případě společně) řešení. Buď nějaké najdete a v této práci zůstanete nebo to i nadále bude skřípat a zvolíte raději variantu změny práce, která vás učiní šťastnějšími, protože s šéfem bude řeč.

Co se týče financí, tam je to poněkud těžší. Někteří jsou placení tabulkově a plat vám tedy stoupá podle toho, kolik let máte v tom oboru odpracovaný. Tam vám v tom moc neporadím, co a jak dělat. Snad jen, zkoušet nějaké kurzy, stáže, vzdělání navíc, které vám dopomůže k lepším penězům. A především trpělivost, abyste vydrželi až do získání svého vysněného platu.

V jiných oborech je to snazší. Pokud máme dobrého šéfa, se kterým je domluva, vždycky si jde promluvit a zkusit si s ním vyjednat lepší podmínky, aby se nám lépe pracovalo. Když jsem spokojený v práci já -> odvádím svou práci na výbornou -> je spokojený šéf.

A jako poslední bod jsem zmiňovala naplňující práci. Jdete do práce ráno zamračení a nešťastní? Honí se vám v hlavě myšlenky o tom, co vás dneska hrozného zase čeká? Už jen z představy o pracovním stole plném papírů se vám ježí vlasy? Odpočítáváte minuty do konce směny? Domů se vracíte protivní? Tak přesně takhle by to vypadat nemělo. Do práce byste měli jít každý den s čistou hlavou a především s úsměvem. Aby vás práce naplňovala, musí vás bavit. Když vás nebaví, bylo by dobré se zamyslet nad změnou.

Spokojenost s vlastní osobou

Úplně nejhorší věc na světě je, když nejste spokojeni se sebou samým. Nemusí jít jen a pouze o vaši postavu, ale může to být i věc osobnosti či chování, například zlozvyky a závislosti – kouření, pití alkoholu a podobně.

Je nutné si ale v první řadě říct, zda tu změnu chcete opravdu Vy nebo na vás naléhá okolí. Pokud je to někdo z okolí, měli bychom se nad tím alespoň zamyslet, jestli přece jen (mluvím teď především o zlozvycích) nepřeháníme.

Ano, dát si skleničku k dobrému jídlu není závislost, když si ale musíte dát i během dne pár piv, už by se o závislosti mluvit dalo. Nemusíte být po alkoholu agresivní nebo provádět hlouposti, ale škodíte tím převážně vlastnímu zdraví a, co si budeme povídat, ani okolí na vás nebude koukat moc dobře, když vás vidí dennodenně jen a pouze s flaškou v ruce. Co si prostě jeden den říct, že dneska alkohol vynechám a dám si džus? Pak se z jednoho dne stanou dva, poté týden a rázem budete pít v normální míře a třeba jen o víkendech nebo vám právě bude stačit sklenička k večeři nebo při fotbalovém utkání.

Co se chování týče, tak tam je to celkem těžké něco s tím udělat, ale jde to. Vadí vám, že řvete na partnera pokaždé, když přendá něco úplně jinam? Nadáváte na řidiče jedoucího před vámi, že jede jak hlemýžď? Zhluboka se nadechněte a napočítejte do desíti. Partnerovi vysvětlete, že to má své místo tam a ne tady, v klidu a pohodě, nebo ho pošlete přesunout zpátky, aby se naučil, kam to patří.

Do druhého auta moc dobře nevidíte a nevíte, co se řidiči honí v hlavě. Třeba je to začátečník, co právě dostal řidičák nebo starší pán, který má svůj věk nebo je to řidič z povolání, který jede po úporné směně domů za rodinou a chce dojet v pořádku nebo je to maminka, která veze malé mimčo od lékaře a nechce nabourat. A je také možnost, že s tím autem před vámi není něco v pořádku, a proto jede tak pomalu. Na bezpečném úseku ho můžete předjet a jet si svým vlastním tempem. Hlavně nikoho neohrožujte, nevybržďujte nebo nepředjíždějte v místě, kde před auto nevidíte dostatečně dopředu. Může to stát nejen váš život, ale i životy těch, kteří sedí v druhém autě.

Když na vás naopak někdo řve a vy se nedokážete bránit, ignorujte ho. Nechte ho se vyřvat. On za chvilku zchladne. Společně si o tom pak budete moct promluvit. To už jsme si ale probrali o pár řádků výš.

Samozřejmě i v tomto případě má agresivita své meze, takže pokud na vás partner nejen řve, ale vztáhne na vás ruku, utíkejte. Na nic nečekat a prchat. Jestli se vám zdá, že odejít nezvládnete sami, promluvte si o tom s někým. Mluvení pomáhá a mnohdy si u toho uvědomíte víc, než když to necháváte jen na svých ramenou. Já sama si takovým podobným obdobím procházím a nevím, zda někdy dojdu k dobrému konci. Takže pokud byste si o tom chtěli promluvit se mnou, vzájemně si vyměnit pár zkušeností a probrat to, zanechte mi dole komentář.

Spokojenost s postavou

A nakonec je to ta zmíněná změna postavy. Většinou chceme všichni zhubnout, spíš než tloustnout (ale najdou se i takové případy). I tady je dobré si říct, zda to po nás chce okolí nebo mi samotní. Partnerovi se po 10 letech vztahu a dvou dětech nelíbí, že máte silnější stehna nebo větší zadek? Muž si může dělat srandu, ale Vás to trápí. Muži totiž často nerozumí ženám. To si toho všiml až teď? Nikdo z nás nemládne. On taky určitě není ten svalovec jak před tím. Spíš si řekněte, zda jste spokojený vy se svým tělem.

Líbí se vám být takhle? Ano? V tom případě jste šťastný člověk! Ne? Tak musíte začít bojovat s vlastní hlavou a jít do války. Někdo chce přibrat na váze, ale drtivá většina chce především zhubnout. Nikdy s hubnutím a jakoukoli jinou změnou nezačínejte, pokud nejste pevně přesvědčení, že to tak opravdu chcete. Motivujte se. Dejte si hodinku nějakého cvičení, za které si můžete dojít pro to vytoužené tričko nebo PC hru. Se zdravým stravováním to máme často ještě složitější.

Začínejte pomalu a pozvolna navyšujte. Dneska si dám 15 minut, zítra 20 a na konci týdne už jste na hodině bezproblémového cvičení. Upravte si jídelníček. Méně a často jíst. Žádné slané chipsy k večerní Ordinaci, radši misku zeleniny nebo ovoce. Většina z nás už určitě hledala na internetu dalších XY rad a typů, jak začít hubnout. Dle mého je zkrátka všechno o hlavě. Když přesvědčíte vlastní hlavu, že je potřeba změna, půjde to všechno daleko lépe.

A nejen tedy v tom cvičení a hubnutí, ale i všem výše zmíněném. Když uznáte, že je to či ono špatně, půjde to snáz. Jak říkám, je dobré se i nad poznámky okolí zamyslet.

Pár slov závěrem

Já se třeba rozhodla, že se sebou taky začnu něco dělat. Na posilovnu nebo fitko se úplně necítím, takže se vrhnu na domácí cvičení. Zatím vybírám mezi jógou a zumbou. Přece jen moje postava pár měsíců po porodu není úplně super. Kdybyste měli nějaký typ, jak na to, napište komentář i tady v tom případě. Třeba se se svými začátky, jak začít cvičit doma, potkáme v dalším článku.

Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohla ke změně a k tomu, abyste byli šťastnější a spokojenější. Přeji pevné nervy a držím pěsti, až budete kráčet po nové cestě ke spokojenosti.

Přečtěte si také článek o trénování mozku a o tom, jak přestat kouřit.