Stane se z ruského Kaliningradu patnáctý český kraj? Představa je to s největší pravděpodobností utopická, ale beztak hezká. Počeštěný Královec by totiž naší vnitrozemské republice především konečně získal přístup k moři.
Letní dovolenkový expres směr Královec sice vlakové společnosti nejspíš v nejbližší době nevypraví, to ale neznamená, že za českými stopami v zahraničí nemůžete vyrazit – klidně třeba i na vlastní pěst. Připravte si pivečko, české zahraniční dobrodružství začíná.
Kaliningrad je mrtev, ať žije Královec
V současnosti stále ještě oblast Ruské federace s necelým milionem obyvatel vklíněná mezi Polsko a Litvu a zároveň senzace nejen českého internetu. Téma Královce ožilo v souvislosti s pochybnými ruskými anexemi na Ukrajině, jejichž logika inspirovala satirickou petici o připojení Kaliningradu k Česku a následnou lavinu popularity tzv. Královeckého kraje.
Historicky se přitom jedná o převážně německé, potažmo pruské území, o které Němci přišli po druhé světové válce. České stopy mají však kořeny mnohem hlouběji. Město Královec, metropole oblasti, bylo totiž založeno ve 13. století na počest českého krále Přemysla Otakara II. Tato skutečnost se odráží i v historickém názvu Königsberg neboli česky Královec.
Ruské jméno Kaliningrad pak odkazuje na sovětského komunistu Kalinina. Ten mimo jiné svým podpisem stvrdil rozkaz, který vyústil v Katyňský masakr. Není tak vůbec překvapivé, že satirický podnět na odebrání Kaliningradské oblasti přišel právě z Polska – původně šlo o rozdělení oblasti mezi Polsko a Česko. Dokud se tak nestane, do města Přemysla Otakara II. se zatím cestovat nedoporučuje.
2. Banát – Zpátky do minulosti
Kam ale vyrazit můžete, je Rumunsko. Výlet za českými stopami do jihovýchodní Evropy lze téměř brát jako cestu strojem času. České vesničky v Banátu si totiž do velké míry zachovaly tradiční ráz, který z našeho území již prakticky vymizel.
Zatímco předkové našich krajanů byli na území deportováni (především z důvodů nevhodných náboženských preferencí), vás čeká o poznání příjemnější cesta. Na svoje si ale přijdou i milovníci dobrodružství – kvalitu a komfort Švýcarských spolkových drah v regionu nečekejte.
Vycestovat můžete nejen ze zvědavosti, ale i za kulturou. Například letos v srpnu se uskutečnil již jedenáctý ročník Festivalu Banát.
3. Štětín a Hamburk – Brána pro námořní velmoc
Královec nepotřebujeme, moře už máme.
Ze 193 států, které OSN uznává, je jen 44 vnitrozemských – a Česko mezi nimi. Po první světové válce čerstvě vzniklé Československo by sice naše současné území pojalo skoro dvakrát, ale vyhlídky na to stát se námořní velmocí mělo podobně mizivé.
Aby nebylo svou geografickou indispozicí tolik znevýhodněno, v roce 1929 mu na základě smluv připadla na 99 let správa nad přístavními pásmy ve Štětíně (tehdy ještě německém) a Hamburku. Zatímco v případě Štětína se Československo vzdalo přístupu v prospěch Polska v roce 1956, území v Hamburku bude mít Česko ještě několik let ve správě.
Pokud vás cestování zavede na sever Německa, česká stopa se odkrývá poměrně snadno. Pozemky se totiž nazývají Vltavský přístav a Pražský a Mělnický břeh.
4. Togo – Československý koloniální sen
Zatímco nad koloniálními panstvími Francie a Velké Británie slunce nikdy nezapadalo, rakousko-uherská koloniální politika se po několika debaklech držela spíše při zemi. V tomto ohledu se Československo ani nepokoušelo svůj mateřský stát trumfnout – primárním zájmem bylo udržet si vlastní křehké hranice.
I tak se v meziválečném období objevily myšlenky, že by republika mohla a měla získat kolonii v Africe, přičemž tamní suroviny by se do Československa dovážely právě přes vypůjčené přístavní zóny v Německu.
Konkrétně se jednalo o Togo, zemi v západní Africe s prakticky srovnatelnou rozlohou jako Čechům dobře známé Chorvatsko. Kdyby se sny tehdejších československých dobrodruhů a cestovatelů splnily, pak by se každoroční nápor českých dovolenkářů na Jadranu možná o něco zmírnil. Svoje ponožky v sandálech bychom totiž mohli provětrat v naší bývalé kolonii.
Hádanka na závěr
Nachází se to mezi Chorvatskem a Srbskem, má to rozlohu 7 kilometrů čtverečních a 150 000 občanů, ale žádného obyvatele. Uhodnete, o jaký stát-nestát se jedná?
Zlatého, ale bohužel také imaginárního bludišťáka získává ten, kdo tipoval Liberland. Prezidentem tohoto mikrostátu je rodák z Hradce Králové Vít Jedlička. Podle něj nejasné vymezení srbsko-chorvatských hranic vytvořilo „zemi nikoho“. A Jedlička se zde rozhodl zrealizovat svou vizi o co nejmenších zásazích státu do života lidí.
Co se týče zahraniční politiky, Liberland má před sebou ještě dlouhou cestu. Spolupráci totiž zatím navázal jen s mezinárodně neuznávaným Somalilandem a v roce 2020 s Haiti. Vzhledem k tomu, že Haiti součástí OSN je, zbývá Liberlandu přesvědčit už jen 192 zbylých členů.
Pokud vás fiktivní Liberland, západoafrické Togo anebo ruský Královec příliš neláká a preferujete tradičnější dovolenou, zde se dozvíte, kam můžete vyrazit v Chorvatsku, jaké lázně v Evropě jsou v top desítce anebo jak výletovat po Česku.
Co říkáte na tento článek?
