Možná máte domek se zahradou, chalupu na venkově, nebo jste zdědili pozemky po babičce. Přemýšlíte nad tím, jak si zjednodušit život a ulehčit nekonečné sekání trávy? Ušetřete svá záda i čas a pořiďte si ovečky – ekologické sekačky! V tomto článku se dozvíte, jak na chov ovcí. Text je určen začínajícím hobby-farmářům, nikoliv velkochovatelům.
Proč právě chov ovcí?
Pokud se chcete cítit blíže přírodě i tradicím, chov ovcí je více než dobrý začátek. Nečekají vás žádná velká úskalí, ani neúměrné finanční výdaje, jak tomu bývá u mnohých jiných hospodářských zvířat. Jakmile nepodceníte přípravu a dodržíte všechna běžná pravidla, můžete se těšit na zdravá, spokojená zvířata. Pro výpas trávy je chov ovcí přímo ideální, kvůli šťavnatému soustu se dostanou i na místa, kam by vás se sekačkou ani nenapadlo jet.
Pronájem, zapůjčení, letní výpas
Jste ve fázi, kdy vám ovečky vrtají hlavou a zvažujete možnosti? Nechcete se pouštět do boje s úředním šimlem? Nezbývá vám tedy, než se spřátelit s nejbližším chovatelem ovcí a promluvit s ním o možnosti, že byste nabídli několika jeho ovečkám prodlouženou dovolenou na vaší zahradě, obvykle od jara do podzimu. Pokud se jedná o blízkého souseda, jistě to nebude problém.
Tato možnost nebývá zpoplatněna ani jednou stranou, ale není to pravidlem. Chovatel si nejprve prohlédne váš pozemek, zkontroluje přístřešek či jiný úkryt, zhodnotí možnosti a odhadne vhodný počet ovcí k zapůjčení. Je dobré, když si o zapůjčení sepíšete alespoň stručně nějaký dokument, kde se dohodnete, kdo z vás bude nést zodpovědnost v případě, že by se na vašem pozemku ovečce něco stalo. Možná po vás bude chtít, abyste si registrovali hospodářství (jistě vám poradí, jak na to), aby u vás mohly ovečky mít letní sidlo oficiálně.
Chovateli musíte umožnit, aby mohl na svá zvířata kdykoliv dohlédnout. Nejspíš vám poskytne i slámu, minerální liz, zeleninu, nebo jiné krmivo, pokud vy sami tuto možnost nemáte. Vybaví vás dobrými radami, zcela jistě hodnotnějšími, než nějaký článek na internetu. Na podzim se ovečky přestěhují zpátky domů a vy máte celou zimu bez starostí.
Obdobným způsobem je sezónní chov, kdy si na jaře několik ovcí nebo beránků zakoupíte a na podzim je nabídnete k prodeji nebo porážce.
Úřady, papíry, povinnosti…
Máte dostatečně velké pastviny, vhodné podmínky a jste pevně rozhodnutí pořídit si stádečko ovcí? Vaše první kroky budou úřednické. Nejprve je zapotřebí zaregistrovat si hospodářství, abyste mohli chovat ovce legálně. I když se ještě dnes najde spousta chovatelů bez registrace, ale tučnou pokutu určitě dostat nechcete, že ne? Pokud nechcete žádat o dotace, pak jediná instituce, která vás musí zajímat, je Českomoravská společnost chovatelů.
Ale ničeho se nebojte, registrace provozovny je velmi snadná a pouze formální záležitost, kterou zvládnete během pár minut z pohodlí domova. Vyplníte registrační lístek chovatele, kde po vás nechtějí žádné velké podrobnosti. Vyplněný lístek odešlete poštou, nebo e-mailem, a to i v případě, že jste zaregistrovaní na Portálu farmáře. Jakmile obdržíte registrační číslo hospodářství a stájový registr, můžete se vydat shánět svá první zvířata. Všechny tyto záležitosti jsou zdarma, neplatíte žádné poplatky. Výjimkou jsou terčíkové ušní známky, které budete pořizovat nově narozeným jehňatům za velmi mírný poplatek.
Zjednodušeně řečeno je vaší povinností vést evidenci zvířat a hlásit veškeré změny, ke kterým ve vašem chovu ovcí dojde. Tedy příchod nebo narození nového kusu, úhyny, ztráty, přemístění. Jak to udělat se dozvíte na webu nebo v metodické příručce. Všechny tyto změny hlaste co nejdříve a ihned si je zapisujte do stájového registru, nebo jeho počítačové verze. Všechna tato hlášení můžete posílat poštou, e-mailem, nebo vyplnit přímo online na Portálu farmáře.
Výběr plemene
Ovce byly v průběhu několika staletí vyšlechtěny do velké škály plemen, která se člení do několika skupin podle užitkovosti. Jedná se o plemena masná, vlnařská, dojná, plodná, kožichová a kožešinová. V každé skupině najdete několik běžně chovaných plemen. Říkáte si: no to je tedy výběr! Trochu vás zklamu. Pro potřeby hobby-farmáře je nejvhodnější, aby se v okolí nacházelo několik chovatelů daného plemene. Není to nutné, ovšem velmi výhodné. Mohou vám nabídnout nejen cenné rady, ale především výměnu chovných beranů. Takže vstaňte ze židle, obujte turistickou obuv, vemte svačinu a vydejte se na obchůzku okolních vesnic a samot. Nebo druhá možnost: dočtěte tento článek a pak prohlédněte internetovou inzerci zvířat.
Nejčastěji narazíte na tato plemena ovcí:
- kamerunská,
- vřesová,
- východofríská,
- shetland,
- merino,
- suffolk,
- romanovská,
- šumavská,
- valašská,
- texel.
Kamerunské ovce
Ve spoustě oblastí naší republiky vás nejspíš překvapí, že jsou chovány téměř výlučně ovce kamerunské. Má to však zcela prosté důvody: v těchto regionech už nežije žádný střihač ovcí, nebo není žádný zájem o výkup vlny. Ovce kamerunská je srstnatá, nemá vlnu, tedy tato starost odpadá.
Chov ovcí kamerunských má i řadu jiných výhod. Nemají nadprodukci mléka, tedy se nemusí dojit, veškeré mléko spotřebují jehňata. Rodí se většinou dvojčata, tedy se stádečko poměrně rychle rozrůstá. Pro svůj menší vzrůst a přátelskou povahu jsou častými obyvateli v zooparcích. Nicméně mnozí chovatelé je využívají pro maso, kterého je sice menší množství, ale velmi kvalitní, s minimálním množstvím tuku, spíše připomínající zvěřinu. Kvůli chybějící vlně jsou ale tyto ovce náchylnější k prochladnutí a zápalu plic, v dešti se musejí ukrýt a v zimě potřebují vhodné ustájení. Ovce jsou také náchylné na klíšťata a možné nemoci z nich plynoucí.
Ať už zvolíte jakékoliv plemeno, pátrejte nejprve po informacích. Metoda pokus-omyl v tomto případě není vhodná. Každé plemeno má svá specifika, nejen vzhledová, užitková, ale i povahová. I z roztomilého jehňátka může vyrůst agresivní beran.
Příprava ubikace a pozemku k chovu ovcí
Ubikace
K ubytování ovcí můžete využít téměř jakoukoliv hospodářskou budovu, nejvhodnější jsou však dřevěné stavby. Je několik možností, jakým způsobem budete ubikace využívat. Začátečníkům s menším počtem ovcí doporučuji ovce na noc zavírat, což má mnoho výhod. Případné noční bečení nebude tolik slyšet a rušit sousedy, případný hlasitý zvuk (např. výstřel myslivců) nevyleká ovečky k smrti a navíc jsou v bezpečí před potulnými psy nebo zloději. Někteří chovatelé zavírají ovce pouze v zimním období. Záleží to na vašich možnostech a zvyklostech.
V ubikaci by měly být dobré světelné podmínky, tedy velká okna, nebo kvalitní přisvícení. Toto platí zejména pro ovce kamerunské. Zvířata zde budou trávit několik zimních měsíců a nedostatek světla se může projevit zhoršením kondice a psychického stavu. Méně choulostivá plemena běžně zůstávají na pastvině i během zimy, denní světlo a pohyb na čerstvém vzduchu jim velmi prospívá. I vy můžete své ovečky během zimy „vyvenčit“.
Základní potřeby ovcí v ubikaci tvoří vhodná napaječka (začátečníkům postačí kbelík s vodou, pevně uchycený proti převrhnutí), jesle na krmení a slaměná podestýlka.
Pastevní pozemek
Ať už jste se rozhodli pro spásání malé zahrady, nebo velkých luk, v obou případech vás čekají malé úpravy. V zahradě se dobře rozhlédněte kolem sebe. Vše, co vidíte, bude pro vaše ovečky potrava, drbadlo, hřiště nebo překážková dráha. Se svými právě vysazenými ovocnými stromky se můžete rovnou rozloučit, z keřů budou spíše keříčky, živý plot dostane nového kadeřníka… tedy pokud tomu nezabráníte vhodnou ochranou. Oplocení pozemku bývá kolem 120cm vysoké a v blízkosti plotu se nesmí nacházet žádný vyvýšený předmět, který by ovce mohly využít jako odrazový můstek ke skoku. Rovněž odstraňte nebezpečné předměty, jako koukající hřebíky, sklo, plechovky a podobně.
Základní pravidlo k pastvě ovcí platí jak pro malé zahrady, tak pro rozlehlé pastviny. Bez ohledu na počet ovcí a velikost pozemku vždy pozemek rozdělte alespoň na dvě části. Na zahradě vám postačí kus lesnického pletiva, na pastvinách se využívají skládací mobilní ohrady. I kdyby jste měli jen dvě ovečky ve velké zahradě, sice moc trávy nespasou, zato jí mnoho udusají a po pár týdnech budou bečet hlady. Pod jejich kopýtky nemá tráva šanci se vzpamatovat a znovu kvalitně vyrůst, pozemky tedy střídejte podle potřeby. Vypasenou část nechte alespoň 14dní odpočívat.
V každém případě na jakékoliv pastvině musejí mít ovečky přístřešek, nebo jinak chráněné místo, kam se mohou schovat v poledním úpalu a nepříznivém počasí. Na toto zastíněné místo podávejte ovcím také doplňkové krmení a pitnou vodu.
Krmení a péče
Prvořadým zdrojem obživy ovcí je pastva. To ovšem zdaleka nestačí. V pastevním období se ovcím běžně přidává i seno, které tvoří základ především zimního jídelníčku. Někdy se skrmuje také senáž či siláž. Doplňky stravy představuje jadrné krmivo (ječmen, oves, kukuřice) ve formě šrotu, nebo kupovaných granulí. Nedílnou součástí obživy ovcí je zelenina, u nás nejčastěji krmná řepa, ale využít můžete i mrkev, košťály brokolice a zelí, listy a slupky různé zeleniny. Jen dbejte na to, by nebyly plesnivé, či příliš znečištěné hlínou. Z ovoce je vhodné pouze jablko a to v malém množství. V ubikaci i na letní pastvině nesmí ovcím samozřejmě chybět přístup k čerstvé vodě a solný-minerální liz.
Základem péče o ovce kromě kvalitního krmení je čistota ubikace (pravidelné kydání a dostatek podestýlky). Prvním jarním návštěvníkem bude střihač ovcí (pokud nemáte kamerunky). Následně můžete pozvat i veterináře, ostříhaným ovcím snadněji prohlédne kůži (kvůli případným kožním onemocněním) a lépe aplikuje injekční přípravky k odčervení. Veterináře pravděpodobně pozvete dvakrát ročne, kromě začátku pastvy také na jejím konci. Můžete jej požádat kromě odčervení také o zastřižení paznehtů, pokud to ještě nezvládnete sami.
Porodů se obávat nemusíte, pravděpodobně je neuhlídáte, ani kdybyste chtěli. Ovce jsou v tomto směru soběstačné, komplikace se objevují velmi výjimečně. Je ale vhodné ovci ve vyšším stadiu březosti oddělit od stáda a umístit samostatně, nebo mít alespoň oddělené berany od ovcí. Sníží se tím riziko zranění čerstvě narozeného jehněte. Pokud chováte dojná plemena, pak s odstavením jehňat, dojením a péčí o vemeno vám poradí zkušený chovatel.
Několik rad na závěr
Ovce může být domácí mazlíček, pořád je to ale především zvíře, předcházejte tedy možným rizikovým situacím. Ovce se snadno vylekají štěkajícího psa, výskajících dětí, troubícího klaksonu a podobně. Reagují různě, výstražným dupáním, útokem, útěkem. Přistupujte k ovcím s respektem.
Tip: Spokojená ovce v noci příliš nebečí a neruší tak vás, ani vaše sousedy. Výjimku tvoří samozřejmě noční porody. Za běžných okolností v noci mají ovečky chuť něco přežvykovat (no podobně jako my lidé), proto jim nezapomeňte večer nadělit alespoň seno a zeleninu. Odmění se vám vašim klidným spánkem a dobrými sousedskými vztahy. Chov ovcí není žádná věda, je to především radost.
Zkuste také článek o divokém šípku nebo o rýmovníku s angínovníkem.
Co říkáte na tento článek?
