Možná v sobě dlouho nosíte touhu stát se autorem nějakého románu, sbírky básní nebo třeba pohádek pro děti. Z hlavy se vynořují nápady a překypujete láskou k mateřskému jazyku? Tak hurá do toho. Vidět své dílo, jak zdobí knihkupecké pulty, je k nezaplacení. I když jde o svobodné řemeslo, přesto musíte dodržet základní zásady, abyste mohli napsat knihu, za kterou se nebudete stydět.
Žánr, téma
Jaký žánr rádi čtete, takový i napište. Čím víc knih jste přečetli, tím lépe. Při hltání publikací si všímejte, jak jsou napsány. Jaké techniky autoři používají pro zvýšení napětí? V textu používejte žánrová slova. Takže bude-li to třeba western, nevyhnete se výrazům, jako kovboj, jezdec, kůň, kolt nebo třeba šerif.
Tématem má být něco, co dobře znáte. Proto si sežeňte literaturu, z níž se dozvíte reálie potřebné pro váš příběh. Na internetu čtěte a sledujte různá tematická videa. Zkrátka vzdělávejte se, ať si neuříznete ostudu, že vůbec neznáte věci, o kterých píšete.
Musíte si ujasnit základní záležitosti, jako: O co hrdinové usilují? Čeho se bojí? Co jim v tom brání? Když má postava nějaký plán, platí například, že pokud se mu nemá vydařit, je nutné napsat do knihy, o jaký záměr šlo. Jestliže však autor plánuje, že to hrdinovi vyjde, nesmí předem psát, co bytost vymyslela.
Napínavé je třeba to, když postava něco potřebuje stihnout, ale blíží se sem někdo, kdo ji u toho nesmí přistihnout. Pište normálně, nesnažte se „cpát“ do textu vyloženě něco, co se tam nehodí. Snažte se děj pořádně propracovat. Nepopisujte zbytečnosti. Pokud jste do textu zanesli záběr na starodávnou televizi, musíte ji potom dále v knize nechat někým odcizit nebo postavit dějovou linku tak, že se v tom televizoru objeví odlesk vraha či něco takového. Suma sumárum, co jednou popíšete, musí se v knize ještě objevit.
Tužka, papír, počítač
Někdo tvoří rovnou do počítače, jiný raději na papír a pak to přepíše. Nakladatelství dnes požadují, abyste svůj rukopis poslali přepsaný elektronicky. Když to nejdříve načmáráte na papír, můžete být produktivnější, protože vás to nebude lákat chodit na sociální sítě a další zdroje prokrastinace. Ale kdoví? Třeba jste zásadoví a internet vás nesvede.
Kde čerpat, abych se zlepšil?
Pro začínající spisovatele velmi doporučuji facebookovou skupinu Odstartujte svoji knihu. Její zakladatelka, spisovatelka Veronika Matysová, pořádá nespočet kurzů, které vás nakopnou k dokončení vámi rozepsané knihy. Také například René Nekuda, spisovatel a lektor tvůrčího psaní, vás leccos na svých kurzech naučí. A spousta je toho na jeho webu zdarma – od edukačních metodických článků po všelijaké vychytávky typu Povídkář nebo Příběhovač.
Co nesmí chybět v žádné kapitole?
Každá kapitola by měla být zajímavá, nemáte tam psát zbytečnosti, které nerozvíjí děj. Měly by nést napětí, emoce a končit nějak tajuplně. Dějové linky na sebe musí navazovat. Nesmí se tam vyskytovat žádné nelogičnosti a nesrovnalosti. Rozvrhněte si to tak, aby se postavy postupně měnily – na konci knihy budou jiné než na začátku.
Jak napsat osnovu/kostru příběhu?
Podobně, jako když jste ve škole psali osnovu ke slohové práci. Také si můžete doma vystavit nástěnku a na ni si nalepit lístečky s jednotlivými scénami. Pokaždé, když jdete psát, jeden z těch papírků sundáte a popíšete tu scénu. Nemusíte je brát chronologicky, můžete na přeskáčku. Někdy se třeba cítíte zrovna na psaní poslední scény, jindy zase na něco uprostřed, a tak dále.
Psaní románu krok za krokem
Neříkejte, ale ukazujte. Prostě nepopisujte. Musí se tam něco dít. Jestli chcete říct, že vaše postava je taková nebo maková, vymyslete událost, na které se to názorně ukáže.
Nejdříve se tedy rozhodněte, o čem kniha bude, a vyberte si žánr. Musíte si ujasnit, zda půjde o román, nebo novelu. To poznáte podle toho, kolik postav tam bude. Když jich plánujete hodně, jedná se o román. Pokud jich tam chcete mít málo, bude to tedy kratší novela.
Nejprve si o tématu musíte zjistit vše potřebné. Udělejte si důkladné rešerše. Pokud budete psát například lékařský román, promluvte si s nějakým doktorem. Tito lidé bývají zpravidla potěšeni a s radostí vám odpoví na vaše otázky.
Potom si napište osnovu, jaké scény se v románu vyskytnou. Každá kapitola by měla končit nějak tajemně. Třeba otázkami: „Podaří se Leošovi nalézt ztracené přátele dřív, než je čaroděj zabije? A kdo tam položil tu truhlu se zakrváceným mečem?“ Zakončujte ty kapitoly nějak poutavě, aby to čtenáře nutilo číst dál. Například: „A tak otevřel dveře. Ale to, co tam spatřil, ho nadobro přikovalo.“
Při psaní se nezdržujte korekcemi, ty uděláte až po dopsání. Dělejte si poznámky, zapisujte si postavy a jejich role, ať se v tom neztratíte. Pište pravidelně, nejlépe každý den.
Až to budete mít hotové, sežeňte si beta čtenáře. To jsou cizí lidi, kteří vás neznají. Kdyby to byla vaše rodina či známí, řeknou vám: „Je to dobrý, dopiš to“, protože vás nebudou chtít zklamat. Ale dáte-li to přečíst někomu pro vás neznámému, řekne bez obalu, co se mu nelíbí, a vy to pak můžete zlepšit, aby bylo vaše dílo báječné.
Hodně čtěte a ještě více pište
Rozdělte si týden tak, abyste stíhali číst i psát – například pondělí až čtvrtek budou vyhrazeny pro psaní, pátek až neděle pro čtení (o víkendu máte totiž více volna a můžete se do toho hlouběji ponořit). Kromě toho, že musíte chodit do práce, máte i nějaký volný čas, a ten využijte k psaní rukopisu. Nebo si takto zaplňte dny v době nemoci. Pokud třeba doma ležíte s covidem-19, jestliže to jen trochu jde, čtěte knihu nebo pište. Zásobu literatury byste si měli dělat průběžně přes rok.
Jak vydat knihu?
Když je kniha dopsaná, přichází na řadu její vypuštění do světa. Buď vám ji vydá nakladatelství, nebo zkusíte samonáklad. Rozdíl je v tom, že nakladatelství to zafinancuje, ale ze zisku vám dá jen almužnu. Pokud si však své dílo vydáte sami, platíte si to vy, ale o zisk se nemusíte dělit.
A pak také záleží, pro koho to píšete. Jestli jenom pro sebe a pár známých, můžete si to zaplatit sami. Pokud však chcete mít širší čtenářskou základnu, bude to chtít nakladatelství. Ale jestli máte dost peněz na samonáklad, vydejte si to sami, aby byly všechny peníze vaše. Jen si dejte pozor, ať je rukopis zkontrolovaný korektorem. Nějaká polygrafická firma vytiskne a je to. Kniha jde do světa a v případě samonákladu si ji musíte sami propagovat. Jestliže nechcete živit knihkupce, můžete si ji i z vlastní iniciativy prodávat. Někteří zapálení spisovatelé si dokonce založili vlastní nakladatelství – poté, co si sehnali živnostenské oprávnění. I vy můžete jít touto cestou a vydávat a prodávat své i cizí knihy na základě živnostenského listu.
Věřím, že vám tento článek byl přínosem a teď víte, jak napsat knihu. Přeji vám, ať jste zapálení pro věc a splní se vám sen o vlastní knize.
Čtěte také:
Co říkáte na tento článek?
